BLUEGRASS %28ZASE N%CCKDE JINDE%29 V %C8ESK%C9M R%C1JI |
|
Autor článku: Petr Hrub%FD | Datum: 18.9.2007 Tak, a máme za sebou další vydařenou bluegrassovou akci v Českém Ráji, tentokrát v rekreačním středisku Sklář v Ostružně kousek od Jičína. Jirka Toman asi opravdu hledá to ideální středisko - už jsme tu měli Dianu, Pařez, Blata…. teď to bylo Ostružno. Filosofická otázka je, kolik změn lokalit to ještě bude vyžadovat, než bluegrassová obec nalezne to ideální místo pro dokonalý bluegrass. Zároveň musím Jirku obdivovat - zavání to až téměř alchymistickou snahou nalézt novou sloučeninu, a hledání jestiť otcem pokroku. Při příjezdu mne ovanula nostalgická atmosféra pionýrských táborů a rekreací ROH, jímž by RS Sklář klidně mohlo být muzeem - řady chatek standardizovaného socialistického typu ve spořádaných, socialistickým architektem navrhnutých zástupech, veliká společná jídelna s kostkovanými igelitovými ubrusy a nepoužívaný bazén. Ovšem už od druhé chatky nás vítali širokými úsměvy naši holandští bluegrassoví přátelé Gerrit a Greta Dijkstra, a bylo jasné, že tentokrát tady ovšem vládne tradiční bluegrass. Stejně tak tady "vládlo" organizátorské duo Marcelky a Jirky Tomanových, kteří po návratu z francouzského EWOBU v La Roche, kde se přípravy festivalu účastnilo celkem 120 dobrovolníků, razí opačnou cestu, a tedy jak zorganizovat festival pro 120 účastníků se štábem dvou lidí a ještě se s námi všemi stihnout vesele a v pohodě vybavovat. Pardon, ta stodvacítka byla pravdivá jen v případě Francie. Účastníků bylo podstatně víc, ale stejně, znáte to - jakmile jsou na akci davy lidí, atmosféra je jiná a není to tak osobní a kamarádské jako právě tady, kde se setkají lidé, kteří se netají s tím, že bluegrass není masová záležitost, a nic si z toho nedělají. Jasně, na ty dožívající chatky apod. je náš člověk vcelku dobře připravený, na druhé straně jsem měl trošku obavy o zahraniční hosty - ovšem Gerrit ani Greta se nedali ničím zaskočit a festivalu si dokonale užili (jak svědčí jejich fotoreportáž dole na stránce http://www.sloupnice.mijnalbums.nl/ pod názvem "ostruzno/bluegrass/zari/sept/2007" - použijte tlačítko "Bekijken" - to je holandsky něco jako "zkouknout"). Stejně tak sem zavítalo asi osm návštěvníků z Německa a dva Britové, Ian a Gary, a všichni to přežili v pevném zdraví. Ale že ti Skopčáci taky umí pít! Gary mi později na našem pravidelném jamu U Supa (viz inzerát na stránkách BAČR) sdělil, že byl na mnoha jamech a festivalech ve Virgínii a v Severní Karolíně (North Carolina), ale tak dobré kapely a jamy se ani tam hned tak nevidí. S tím docela souhlasím, taky znám bluegrassové státy USA a byl jsem na akcích, kde by zavilý český kritik našel snadný terč. Mezi mými prvními dojmy bych řekl, že na této konkrétní lokalitě je skvělý především ten prostor pro diváky na hlavním "plácku" mezi chatkami, kam se jednou určitě vejde klidně i na dva tisíce diváků (pokud ovšem dřív český bluegrass nezajde na úbytě). Samozřejmě i ty chatky jsou plusem oproti jiným, jinak lépe vybaveným místům, kde se konají bg. festivaly - jak na Vodrantech, tak i jinde. Někteří diváci se ani neobtěžovali sednout si do hlediště a sledovali dění v pohodlí ze zápraží svých chatek. Člověk si musí přiznat, že taková chatka za 130,-Kč na osobu a noc je rozhodně lepší než stan. Do stanu asi nevezmete manželku s ročním dítětem jen tak. A láci přivítá jak bohatý, tak chudý bg. příznivec. Stejně tak oceníte ostatní výhody rekreačního střediska. Pokud je už jednou člověk poznamenán onou značně omezující chorobou zvanou bluegrassitida, ale přesto se s ním manželka z nějakého nepochopitelného důvodu ještě nerozvedla, případně s ní má i děti, pak je koncept s rekreačními středisky neoddiskutovatelně výhodnější než jakákoli jiná varianta (kromě té, že zůstanete doma). Počasí tento víkend bohužel nebylo ideální, ale nejhorší taky ne. Moje kapela "Peter O. Ruby with all Bells and Whistles" otvírala festival už v šest hodin odpoledne v pátek, takže toho publika ani moc nebylo; naštěstí ale zatím nepršelo. Jevištěm byl valník náklaďáku, jak je to v oblibě u akcí příbuzného country žánru. Ve středu pódia se povaloval jakýsi drn trávy, až po vystoupení jsem teprve pochopil, že se jedná o opravdovou "modrou trávu", tak jak to bylo zmíněno o festiválku v Debři. Občas mám prostě výpadky a věci mi nedocvaknou. Ale co, vyskytla se nám nová bluegrassová tradice - super, ne? Teď si postupně budeme každý uždibovat ten kousek drnu s modrou trávou - jen škoda, že na něj nemám zahrádku. Otestovali jsme taky kuriózní schůdky na jeviště - žebřík nahoru, a po vystoupení dolů - raději seskok. Dopad byl dobrý, publikum to taky skouslo. Osobně mne velice potěšilo, že jsme mohli alespoň v několika skladbách dát publiku pocítit, co to je sólo s kvalitními double fiddlemi. To není vůbec moc obvyklé, a přitom, pánové… nádhera. Následovala přehlídka dalších tradičně znějících kapel jako jsou Brzdaři (Pepa Voda nám přitom umožnil lépe pochopit výjimečnou osobnost Petra Žižky), Lužická Tráva (při zvěstech o údajném rozpadu kapely, kdy toto mělo být poslední společné vystoupení, to bylo neskutečně dobré, s opravdu nádhernými vokály - takhle jsem je ještě neslyšel!!!), parádní ochutnávka Black Jacků a pak taky trochu všehochuti od Jirky Králíka a jeho Rowdy Rascals (čerstvých to vítězů celoevropského bluegrassového festivalu ve Francouzském La Roche, kteří hrají skladby od Old Time, přes western swing po bluegrass - tentokrát ovšem bez odvážných plaveckých úborů, s nimiž se vytasili na letošní Vodrantské plovárně), až po naši nespornou špičku Reliéf - ovšem to už dost hodně pršelo a zůstali asi jenom bluegrassoví šílenci (i když, kdo byli ti ostatní, kteří zatím jamovali v baru nahoře??? Lidem, co si nechají ujít Reliéf, je taky těžké přijít na to správné jméno J ) Ale, no prostě paráda. Řeknu vám, jít si takhle večer po show do baru zajamovat s vědomím, že zítra mne čeká další bluegrassový nářez - to je pro mne jedním z nejlepších ujištění, že žiju. Ve zpětném pohledu si uvědomuji, že díky výběru lokality jsme se nemuseli spoléhat jenom na tučné klobásy od stánku a pivo - k mání byl mimo jiné i řízek, třeba s bramborovým salátem a jídlo pro vegetariány nebo dobrá káva, všechno za lidovou cenu. V sobotu pokračoval program výkony dalších známých kapel jako jsou Log, Křeni, Funny Grass (tato svérázná kapela nás uzemnila svou výpravnou verzí skladby "I Never See Maggie Alone", pojednávající o strastiplné cestě milence, který touží zachytit milovanou Maggie o samotě, protože pokaždé se kolem vyskytnou postupně všichni členové rodiny, tedy otec, matka, bratr, sestra, ať už je člověk kdekoliv, třeba uprostřed jezera na rybách), pak skupiny Maňana, Dessert, Dřevěná Tráva, Meantime, Wyrton, Benefit, PBB a celý festival uzavřela kapela BG Cwrkot. Druhou polovinu večera taky bohužel poznamenal jemný déšť, takže zbytek programu proběhl uvnitř v jídelní hale. Pro mne jsou ovšem vždycky tou nejdůležitější částí bluegrassových festivalů jamy, takže večer pro mne pokračoval jamem, ze kterého jsme se do chatek ubírali (tedy, jak kdo) někdy kolem páté ráno. A jelikož se opravdu jamovalo, řekl bych, že i proto se v mých očích festival určitě vydařil. Jelikož jsem ale nekuřák, mimoto žijící s přímo militantní nekuřačkou, dovolil bych si na závěr pípnout, že můj vysněný jam bohužel probíhal v tak zakouřeném baru, jaký jsem už mnoho let nezažil. Kuřák by sice asi na oplátku poznamenal, že už dlouho nezažil, aby se celý večer tak zuřivě větralo, a Petra, choulící se v Alexově vestě na židli před oknem, by možná raději nepoznamenala vůbec nic, protože co hlav, to názorů. Hlavní hygienik by k tomu poznamenal, že lidi jsou blázni - ale kdyby věděl, co je to dobrý bluegrass, tak by možná na té krabičce Marlborek bylo velkými písmeny připsáno "BLUEGRASS RULES!" 
|